Doporučené postupy MPSV: Málo známí, avšak dobří pomocníci!

Všichni poskytovatelé sociálních služeb dobře ví, že klíčovými dokumenty každé služby jsou standardy kvality sociálních služeb. Většina poskytovatelů také ví, kde je hledat a jaké mají být parametry a znění. Ano, je to dobře známá vyhláška 505/2006 Sb., respektive její příloha č. 2.

Méně poskytovatelů však ví, že je tu ještě několik dalších dokumentů, které mohou být důležitými pomocníky, avšak nejsou už tak dobře známé. Jde o tzv. „Doporučené postupy MPSV“. Ptáte se jak a proč se z nich mohou stát dobří či dokonce každodenní pomocníci poskytovatelů? Hledejme odpověď společně! 

Obecné znění parametrů jednotlivých standardů dle výše uvedené vyhlášky nám nedává příliš konkrétních doporučení. Například pro standard č. 3 zní kritérium a) následovně:   

„a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, podle kterých informuje zájemce o sociální službu srozumitelným způsobem o možnostech a podmínkách poskytování sociální služby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje.“ 

MPSV

Sdělení, že poskytovatel postupuje podle pravidel, příliš nepomáhá. Rozptyl praxe a aplikace tohoto předpisu je tak logicky velice široký, reflektuje dobré i diskutabilní praxe. A pokud nastane problém anebo například kontrola nesouhlasí se zněním či praxí, poskytovatelé často sdělují, že nemají dostatečně metodické vedení ze strany MPSV na to, aby dokumenty mohli zpracovat lépe. Není totiž všeobecně dobře známým faktem, že některé oblasti (a třeba právě tato) jsou ošetřeny samostatnými  metodickými doporučeními MPSV. Ta jsou vydávána a na webu MPSV uveřejňována sice nepravidelně a bez tematické spojitosti, ale vesměs jsou to velice dobře použitelné dokumenty pro konkrétní situace.

Je třeba říct, že tato doporučení nepokrývají zdaleka celou problematiku standardů kvality. Dokonce nejsou ani závazná (!), tj. jejich naplňování nemůže být žádným způsobem nárokováno, případně jejich nevyužití nesmí být sankcionováno. Tím spíš je třeba je brát jako dokumenty podpůrné, nikoliv explicitně vyžadované. To je však konec konců smysl; poskytnout podporu a nebýt přitom „donucovacím mechanismem“.

Jeden příklad za všechny jsem probíral ve starším článku (link), který může být velice přínosný; jde o Doporučený postup 5/2019 „Jednání se zájemcem o sociální službu“. Jeden příklad za všechny jsme již pojednávali ve starším článku o standardech kvality. Doporučení konkrétně upravuje jednání se zájemcem samotné, postupy informování o službě, posuzování nepříznivé sociální situace, rozhodování o přijetí anebo odmítnutí klienta a také specifické situace, které mohou nastat. V praxi se kupříkladu často setkávám s tím, že poskytovatel in bona fide vymezí cílovou skupinu klientů negativně, nejčastěji formulací jako „Služba není určena pro…“. Většinou je to z důvodu ochrany stávajících klientů anebo přesnějšího zaměření služby na konkrétnější cílovou skupinu. Proč je to chybou jsme již pojednávali.

Podobných méně známých (či implementovaných) věcí obsahují tato doporučení MPSV celou řadu. Mají tak potenciál nejen zlepšit dosavadní standardy (a tedy kvalitu péče), ale také vytvořit jistou ochranu pro poskytovatele služeb – pokud je standard tvořen v souladu s doporučením MPSV, může mít poskytovatel jistotu, že případná kontrola kvality bude ministerská doporučení reflektovat. Někteří poskytovatelé si pak doporučení dávají přímo do přílohu svých standardů.

Pokud v minulém odstavci zmiňujeme dopad standardů na kvalitu péče, doplňme, že kvalita standardů nutně odráží kvalitu služby jako takové. Proto má jít o živé dokumenty, tvořené ve spolupráci s týmem pracovníků přímé péče. Standardy nejen garantují, že služba je poskytována v souladu se zákonnými a podzákonnými opatřeními, ale ve stejné míře reflektují praxi pracovníků, ba co víc, poskytují jim návod v náročných situacích. Všem poskytovatelům je dobře znám fakt, že na pozici PSS se hlásí celá řada pracovníků, kteří přichází ze zcela jiných oborů a kteří například využívají (plně de iure) §116 odst. (7) zákona 108/2006 Sb. v platném znění, tj. lhůtu 18 měsíců pro splnění požadované kvalifikace (nejčastěji rekvalifikační kurz 150h). To ovšem znamená, že tito pracovníci (a tím nijak nesnižujeme jejich kvalitu) potřebují hlavně na začátku mnohem vyšší míru podpory a metodického vedení. V rámci adaptačního procesu by měl pracovník standardy kvality poznat, pochopit a přijmout tak, aby se staly součástí jeho každodenního pracovního výkonu. K tomu musí být standardy jednoduché a návodné, participativní a odrážející realitu i legislativu. A právě k tomu, aby měl poskytovatel tento nástroj pevně v ruce, mu mohou dobře posloužit doporučené postupy MPSV.  

Cílem doporučení tedy není nakládat na poskytovatele služeb další administrativní požadavky, ale naopak umožnit jejich naplňování jednoduchým a praktickým způsobem, který bude pracovníkům dobře sloužit. To totiž v první řadě znamená pozitivní dopad především na ty, kteří se bez sociálních služeb již neobejdou.