Měls mě vůbec rád?
(aneb zavolám, přijdu… a nebo radši napíšu?)
Ewa Farna zpívá: „Zavolá nebo přijde…“ – a tak začíná její známý hit „Měls mě vůbec rád“.
Písnička je to chytlavá, s energií, kterou si mnozí broukáme. Ale když se nad tím člověk zastaví, napadne ho otázka: co vlastně znamená, když někomu volám nebo nečekaně přijdu?
Pokud se máme rádi, není to právě důvod, abychom byli k sobě ohleduplní?
Přerušení jako zloděj energie
Volání nebo osobní vstup je krásně lidský způsob komunikace – slyšíme hlas, cítíme emoci. Jenže má to i svou odvrácenou stranu: vytrháváme druhého z jeho práce.
Výzkumy ukazují, že i krátké přerušení trvající jen pár sekund může znásobit chybovost v tom, co děláme. A obnova soustředění trvá v průměru 23 minut a 15 sekund. To znamená, že když někomu zavolám „jen na tři minutky“, reálně ho můžu připravit o půl hodiny produktivní práce.
Psychologové tomu říkají „attention residue“ – zbytky pozornosti. Kousek mysli zůstává na původním úkolu, kousek na hovoru – a než se to všechno přeskupí, stojí to člověka čas i energii.
A není to maličkost: podle některých studií až 93 % ztrát produktivity během roku souvisí právě s rozptylováním a vyrušováním, nikoli s nedostatkem schopností nebo špatným plánováním.
Malý příklad z každodenního života
Možná to znáte. Sedíte, píšete mail, chytíte „flow“, kdy to jde skoro samo. A vtom – cink – telefon. Odpovíte, vyřešíte drobnost. A pak? Díváte se na monitor, ale myšlenky nikde. Hledáte, kde jste přestali. Často si musíte text přečíst znovu, vracet se o odstavec zpátky, nebo úplně začít jinak.
Ta krátká vsuvka vás možná nestála ani dvě minuty. Ale návrat do původního stavu? To je na desítky minut.
Máme se rádi – tak buďme ohleduplní
A právě tady se vracíme k Ewě. V písničce se ptá: „Měls mě vůbec rád?“
My můžeme odpovědět: „Ano, mám tě rád. A právě proto přemýšlím, jestli ti zavolám, přijdu, nebo radši napíšu.“
- Mail – nechá druhého rozhodnout, kdy odpoví.
- Zpráva – rychlá, nezabere víc než pár vteřin pozornosti.
- Telefonát či návštěva – pro chvíle, kdy je to opravdu důležité, kdy jde o emoci, naléhavost nebo lidský dotek.
Pointa
Úcta a láska se neprojevují jen velkými slovy. Ukazují se právě v maličkostech: že druhého neruším, když nemusím. Že mu nechám prostor, aby mohl dělat svou práci. Že si uvědomím, že jeho čas a energie jsou stejně cenné jako ty moje.
Tak si to pojďme přeložit do praktického života:
Měls mě vůbec rád?
Ano. A proto ti někdy zavolám, jindy přijdu – ale často jen pošlu zprávu nebo mail. Protože i to je projevem ohleduplnosti. A to je možná ten největší „hit“, jaký si můžeme dát.
