Pomůcka je dobrý sluha, ale špatný pán
V sociálních službách často říkáme, že péče má být individuální. Že nemáme pečovat podle šablony, ale podle konkrétního člověka. Jenže právě v každodenní praxi se někdy ukáže, jak snadno se i dobře míněná pomoc může změnit v pravidlo, které začne člověka spíš omezovat než podporovat.
Typickým příkladem jsou pomůcky. Zvedáky, chodítka, polohovací polštáře, antidekubitní matrace, toaletní křesla nebo pomůcky pro koupání mohou být obrovskou oporou. Mohou chránit klienta i personál, zvýšit bezpečí, ulevit při péči a pomoci člověku zůstat aktivní. Ale jen tehdy, když víme, proč je používáme právě u tohoto člověka, v této situaci a právě teď.
Pomůcka sama o sobě není důkazem kvalitní péče. Důkazem kvality je schopnost přemýšlet, ptát se, vyhodnocovat a nebát se změnit postup, když už člověku neslouží. Někdy je profesionální pomůcku použít. Někdy je stejně profesionální ji odložit. A někdy stačí jednoduchá otázka: Pomáhá to tomuto člověku žít lépe?
Právě o tom je následující text.
