Kladivo

Muž chce na stěnu pověsit obraz. Má hřebík, ale nemá kladivo. Ví, že kladivo má soused. Rozhodne se zajít za ním a půjčit si ho. Ale v tu chvíli ho přepadnou pochybnosti. Co když mi soused kladivo nepůjčí? Včera mě pozdravil jenom tak na půl úst. Možná, že někam spěchal. Možná to ale jen tak dělal a něco proti mně má. Ale co? Já jsem mu nic neudělal! Však on si něco vymyslí. Kdyby si někdo chtěl půjčit nářadí ode mne, tak já mu ho půjčím hned. Proč s tím dělá takové drahoty? Jak může svému sousedovi odmítnout základní laskavost? Lidi jako on dokážou člověka jen otrávit. Ještě si bude myslet, že ho potřebuju… Jenom proto, že má kladivo!
Už toho mám dost!
Vyrazí, zazvoní, soused otevře dveře, a než stačí pozdravit, náš muž na něj zařve: „Strčte si to svoje kladivo někam. Vy, vy… hulváte.“

František Hroník: Manažerské příběhy